Nejnižší možná mzda, kterou je povinen zaměstnavatel poskytovat zaměstnanci za práci s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce. Mzda nebo také plat, na kterou má zaměstnanec právo podle zákoníku práce, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového nebo platového výměru za stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin. V případě jiné délky stanovené týdenní pracovní doby než 40 hodin týdně (např. u 2směnného pracovního režimu 38,75 hodiny týdně, 3směnného a nepřetržitého pracovního režimu 37,5 hodiny týdně apod.) se hodinové sazby nejnižší úrovně zaručené mzdy úměrně zvyšují. Pokud je však se zaměstnancem sjednána individuálně kratší pracovní doba nebo pokud zaměstnanec neodpracoval v kalendářním měsíci příslušnou pracovní dobu odpovídající stanovené týdenní pracovní době, minimální mzda a nejnižší úroveň zaručené mzdy se úměrně snižují.
